Historický víkend

23. července 2009 v 14:50 | Gilnien |  Ze života
Annö dominï 2009, 17.-19.7. vydala se trojice sličných šlechtičen na výpravu po kraji Kokořínském. Jejich jména nechť zazní: lady Lucie, hraběnka Beáta a milady Kristýna.

Netřeba podotýkati, že celá pouť přirovnati se dá ke dvou výrazům - chaos a zmatek (jakby ne, když jsem to organizovala já).
Den první jsme se vlakem nechali dopravit až do městečka Mšeno, kde jsme se pokusili ubytovati v jistém autokempu. Majitel lokálu ovšem nebyl přítomen, a tak jsme vyrazili na první výpravu - hrad Kokořín.
Je myslím jasné, že pokud putují tři mladé dámy a ještě v kombinaci Lucka - Kristýna, je minimální šance, že se budou držeti trasy. I tak se stalo, že jsme brzy sešli ze stezky a opustili tak přímou trasu.
Oklikou jsme se nakonec dostali až ke skalnímu útvaru Pokličky, kde znovu našli jsme se na mapě. Zacházka byla jen přibližně 2 a půl míle dlouhá.
Po velikých útrapách jsme zdolali kopec a vystoupili na hrad Kokořín. Zde nás také ráčili provésti po panství. Poté jsme navštívili nědalekou vyhlídku ctěného Máchy, spisovatele, a pak už jsme se vydali na daleké putování zpět.
Majitel lokálu stále nebyl přítomen.
Druhý den (majitel lokálu pořád nikde není) jsme za hustého deště vyrazili směr Houska. Cestu tam jsme si ráčili zkrátiti pouze na 2 km stoupání. Na hradě nás vřele přivítal renesanční jarmark. Místní průvodce přede všemi návštěvníky pochválil náš ctěný oděv ("Konečně někdo pochopil, jak se slušně chodí na hrad" a "Pozdravujte tam v Praze toho, co bydlí na hradě a má ty blbý boty"), do kroku zahrála dobová kapela Řemdich.
Cesta zpět byla velice nepohodlná, neboť déšť začal padati v ještě hustších provazcích. Na dostavník, který nás měl zavést ku ubytování, jsme museli až do Ráje (toť jest jméno vesnice, nepředstavujte si tudíž nějaké božské cosi), kde jsme si čekání dlouhé zkrátili obědem v místní putice.
Majitel lokálu stále nikde.
Jali jsme se svých nástrojů (buben, kytara a flétna) a z plna hrdla jsme až do pozdních hodin zpívali a hráli.
Třetí den byl průlomový - majitel lokálu se objevil a velice se divil, že mu chceme po tak dlouhé době ještě zaplatit, nicméně peníze si vzal.
Já a má společnost jsme pak sbalili svá zavazadla a ododali se opalování a jemné konverzaci, dokud nebyl čas vydal se na vlak, jenž nás dovésti zpět domů měl.

Pár obrázků v GALERII!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barman Barman | Web | 9. září 2017 v 22:45 | Reagovat

Skola kytary

2 Pivko Pivko | Web | 9. září 2017 v 23:27 | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

3 Barman Barman | Web | 23. září 2017 v 17:26 | Reagovat

WOW

4 Pivko Pivko | Web | 28. září 2017 v 6:37 | Reagovat

To je docel dobry

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.