Půlnoční aneb nejhezčí dárek

26. prosince 2008 v 17:29 | Gilnien |  Ze života
Co jste letos dostali k Vánocům?
Ponožky? Drahý notebook? Tričko?
Já jsem toho dostala spoustu a jsou to krásné dárky.
Večer jsem se pracně pak dostávala na Jiřího z Poděbrad, kde se konala v kostele Nejsvětějšího srdce Páně půlnoční mše. I minulý rok jsem se jí zúčastnila, jako zpěvačka, tak jsem si ani letos nechtěla nechat ujít takový zážitek.
Dirigentem byl můj kamarád - varhaník. Na tento rok jsem mu přislíbila pomoc se sborem. Takže zatímco orchestr se připravoval na kůru a pilovali poslední detaily, já udělala rozezpívání a pak jsme se s celým sborem odebrali na svá čestná místa. Naštěstí jsme měli dva mikrofóny, takže přes to velké orchestrální těleso jsme byli slyšet se svými andělskými hlasy.
Zpívala jsem v druhé řadě vedle Terezky. To je jedna holka, kterou jsem poznala už na minulé půlnoční a myslím, že si dost rozumíme. Těšila jsem se, že se zase bude vídat právě díky nácvikům na tuto půlnoční.
Hned, co jsme nastoupili, museli jsme si zkusit Věřím, neb to je zrovna jedna skladba, která nám moc nejde. Pak už se začali pouštět lidé dovnitř - kostel se úplně zaplnil. Přesně ve dvanáct hodin zaznělo 12 tónů z trubky a pak klasické zvonění ministrantů - signál pro lidi, že mše svatá začíná.
Mám pocit, že letos jsem to vnímala úplně jinak, než obvykle. Proč? Ať si to každý domyslí...
Ač v samotném pěveckém projevu bylo spousta chyb, za které bychom se měli stydět, tak celkový dojem je moc hezký - nebyli jsme ani tak falešně, což se pravdu divím, neboť opravdu jsme nebyli sbor složený z profesionálů, ale jen z nadšenců. Ale můžeme se poplácat po rameni.
Trochu mě mrzelo, že se letos nepoužilo při mši kadidlo. Na druhou stranu je to ale dobře, neboť mě vždycky pálí v krku a nebyla bych pak schopná toho moc zazpívat.
K přijímání šlo tolik lidí, že se musely utvořit 4 řady a my stačili zazpívat a zahrát dvě písně s počtem slok okolo sedmi - takže si určitě dokážete představit, jak to bylo dlouhé.
Nakonec jsem ještě potkala spoustu zámých lidí. Nemohla jsem se ale moc zdržovat. Pospíchala jsem na Flóru na tramvaj. Kdybych totiž nestihla spoj, tak opravdu vážně hrozilo, že další jede až ve čtyři hodiny ráno.
Myslím, že letos jsem dostala nejhezčí dárek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr ton Petr ton | Web | 1. září 2017 v 20:46 | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

2 Verca Verca | Web | 9. září 2017 v 22:46 | Reagovat

WOW

3 Verca Verca | Web | 28. září 2017 v 5:58 | Reagovat

Jakou mate kytaru

4 Jackeline Jackeline | Web | 28. září 2017 v 6:39 | Reagovat

Jeste, ze hrajeme vsichni na kytaru...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.